Řekla bych, že se člověk ze svých chyb poučí, bohužel tomu tak vždy není. Nechci ale říct, že tenhle výlet byl nějak špatnej, to určite ne. Byl jen hektickej a zmatenej. Vtipné je, že čas od času tuhle chybu udělám znovu.

Bylo to v roce 2015 a já se rozhodla, že se chci zase někam podívat. Stále ještě trochu bojácná cestovat sama, jsem ukecala kamaráda, aby jel se mnou. Nezkušená, s nevědomím jak cestovat po své ose sama, jsem sáhla po jednoduché cestě a přes slevový portál objednala jednodenní zájezd. Všichni asi víte o jakém slevovém portálu mluvím, ale neplatí mi za tyhle články, tak si jméno nechám pro sebe. 😀

Nějak to vyšlo, nezrušili to jako před tím a tak se mohlo jet. Jsem velký spáč, takže vstávání brzo ráno, které bylo v instrukcích mi nevyhovovalo. Mému tělu taky ne, a tak jsem zaspala.

V panice a hysterii jsem teda asi ve 4 ráno volala taxík. Nebyl to víkend což trochu ztížilo hledání. Nakonec jsem sehnala taxi přes aplikaci. V té době jsem měla Feldu a taxík, který přijel byla taky Felda. Nevím, kdo z nás ji měl v horším stavu. Taxikář byl ale na svůj kočár náležitě pyšný a když zjístil, že máme stejný vůz, vykládal o tom opravdu s nadšením. Mám pocit, že to byla jedna z nejúmornějších cest na světě. Dojeli jsme na místo. Byla tam hromada lidí, takže první pozitivní, trefili jsme to!

Myslím, že jsem zase byla protivná.

Vyjeli jsme, tentokrát jsem měla štěstí na průvodkyni a tak jsem se dozvěděla všechno důležité předtím, než jsem stihla usnout.

Hodně lidí mi řeklo, že Budapešť je nádherná ale když jsme přijížděli, nepřišlo mi to tak. Je fakt, že jsem hodnotila spíš Maďarsko než samotné hlavní město.

Když jsme dojeli na naši první zastávku a měla jsem výhled na skoro celé město, řekla jsem, že se opravdu začíná ukazovat ta “perla na Dunaji“.

Rybářská bašta

První památka našeho výletu. Je to místo, které místní moc nechápou. Není totiž tak stará, jak se tváří. Vybudována byla někdy na přelomu 19. a 20. století. Rybářská bašta se jí říká proto, že místo kde stojí, bylo bráněno rybáři a je znakem jejich úsilí. Nejkrásnější na celém tomhle místě je však výhled na parlament a vlastně celou Budapešť.

Přiznám se, počasí nám moc nepřálo a bylo dost pošmourně. Vlastně jsem zapomněla říct, že jsem tam byla někdy okolo Adventu :D.

Chrám sv. Matyáše

Když jsme se pěškobusem posunuli kousek dál, našli jsme tento krásný chrám. Současné jméno nese na počest Matyáše Korvína, který svého času podporoval rekonstrukce a rozšíření baziliky. Nejvíc mě na téhle stavbě fascinovala střecha.

Výměna hradní stráže

Mám pocit, že tohle je fascinující snad ve všech zemích, kde mají hradní nebo jakoukoliv stráž. Vlastně ani nevím, jestli mě to ještě baví. Byla to část programu, tak jsem to tam odstála.

Ve složce Maďarsko – Budapešť jsem našla hromady fotek různých soch a tak, tak to sem nahodím, protože netuším, kdy je ideální čas na trochu toho umění 😀

Hrad Vajdahunyad

Za mě jedna z nejkrásnějších památek, je to samozřejmě jen můj osobní názor. Je to taková slátanina hromady uměleckých stylů – románského, gotického, renesančního a barokního.

Kdyby se Vám zdálo, že ty budovy na fotkách padají, tak to není jen zdání, je to rukama a po sléze i okem.

Součástí tohoto komplexu je i velmi zajímavá a fotogenická kaple.

Ve vnitřních prostorách hradu se nachází Maďarské zemědělské muzeum, což je mimochodem největší muzeum tohoto zaměření v Evropě.

Cestou přes park na Náměstí Hrdinů jsme potkali sochu, která je pojmenovaná Anonymous. Říká se, že pokud jí sáhnete na tužku, budete mít štěstí při psaní. Nevím jestli to mělo na mě nějaký účinek, ale šáhněte si když tam budete.

Když tak nad tím přemýšlím, za svůj život jsem ošahala fakt hodně soch. Ty na pražským mostě, Juliino prso ve Veroně, Anonymous v Budapešti, to jsem ale odbočila od tématu.

Náměstí Hrdinů

Uprostřed najdete Památník tisíciletí. Byl vybudován společně s náměstím při příležitosti oslav tisíce let od příchodu maďarských kmenů na území Karpatské kotliny v roce 896. Jen tak pro zajímavost, sloup má 36m na výšku.

Na jeho vrcholu stavitelé usadili sochu archanděla Gabriela, který v rukou svírá apoštolský kříž a svatoštěpánskou korunu králů. Na podstavci paty sloupu je pak sedm jezdeckých soch. Ty znázorňují maďarská knížata, v jejichž čele stanul kníže Arpád. Další nepřehlédnutelnou částí památníku je kolonáda tvořená dvěma čtvrtkruhovými křídly umístěnými za sloupem.  Na podstavcích těchto dvou křídel můžeme vidět dalších 14 soch významných osobností maďarské historie, především pak uherských králů. Před sloupem je potom umístěn ještě hrob neznámého vojína.

Potom už se naše cesty ubíraly směrem do města, kde jsem si musela jako správný sběratel koupit tričko v HardRock café a jít se najíst, protože jinak by to nebyl správný výlet. Myšlenkové pochody mého já jsou občas na facku, takže jsem v Maďarsku navštívila italskou restauraci a dala si těstoviny. Bože 😀

Byla jsem se podívat na místním vnitřním trhu kde mě opět nenapadlo koupit ani klobásu mé milované mamince. Abych byla za úplně divnou, koupila jsem si nějaký věci do vany od Lushe 😀

Tady aspoň jde vidět, jaký jsem cestovatel.

Na mojí obranu, byla jsem se podívat i na budovu parlamentu která je fakt obří. 

Budapešť v noci

Miluju města v noci! Nejkrásnější čas jak se podívat na věci jiným úhlem. Osvětlená města v sobě skrývají tolik romantiky a tajemna. 

Budapešť v noci je nádherná a dechberoucí. Pokud máte možnost, počkejte si!

Tohle je konec

Pak už nás čekala jen cesta domů. Byl to skvělý zážitek. Budapešť můžu jen doporučit. Z Brna je to kousek, což mě motivuje k tomu zajet znovu, aspoň matce pro klobásky :D. Byla jsem totiž jediná trubka která je nekoupila. Ostatním jsem mohla jen závidět, protože celý autobus krásně voněl.

Zkušenost s cestovkou celkem kladná, všechno fungovalo jak mělo, umět zastavit čas a tak nespěchat, bylo by to lepší. Nemůžu být pořád tak negativistická, takže kouzlo Budapešti smazalo všechno špatný, jestli něco bylo.

Díky, že jste dočetli až sem! Budu ráda, pokud můj blog budete šířit dál nebo mi tu necháte nějaký komentář. Pokud máte dotaz, napište mi.

Follow by Email
Facebook
Facebook
Instagram

© Claire Wöhl

6 Comments

    1. Děkuji za komentář 🙂 Nejhorší na cestování je většinou ta přeprava ale výsledek stojí za to! Kdybych tam nebyla s průvodcem asi to taky nenajdu, kdo ví 🙂

      Claire Wöhl

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *