Psala jsem to pár článků dozadu a budu to psát i teď. Miluju balkán!

Já sama!

Pokud čtete pravidelně, tak víte, že jsem až do téhle dovolené sama necestovala. Na cestování uplně sama se zatím necítím, myšlenka zkusit to mě ale nahlodává. Proto pro mě byla radikální změna v tom, že poprvé jsem celou dovolenou řešila já. Objednávala jsem dovolené i dřív já ale přes cestovku. Tohle bylo od začátku v mé režii.

Napsala jsem nejlepšímu kámošovi Řízkovi, jestli nepodnikneme výlet. Řekl, že proč ne a tak jsem začala hledat. Jinak aby jste byli v obraze, Řízek je ten kámoš se kterým jsem cestovala i do Itálie. 

Našla jsem letenky do Srbska. Nějak jsme to odsouhlasili. Podle fotek, je to město takové nezáživné až bych řekla nudné. Myslím, že za rozhodnutím stála hlavně cena letenek. Niš se létá z Bratislavy, opravdu levně.

Musím říct, že Řízek svojí první cestu letadlem zvládl na výbornou!

Neodpustili jsme si fórek o cestovatelých kteří si spletli Niš a Nice a když přiletěli do Srbska, byli v šoku. 😀

Jako vždycky, blížil se termín naší dovolené. Den předtím jsem byla v práci. V té době jsem dělala na recepci v hotelu. Shodou náhod tu byli ubytovaní tři mladí slováci. Slovo dalo slovo a měli jsme odvoz do Bratislavy. Vysadili nás u NC Avion v Bratislavě, kde jsme se najedli a vzali taxi na letiště.

Přes aplikaci Couchsurfing, napíšu o ní později článek, jsme se seznámili s Čechem který letěl do Srbska taky. Na letišti v Bratislavě jsme se nemohli najít, nechápu jakto, když je to tam tak malinký.

Po příletu

Potkali jsme se s dalším cestovatelem až v Srbsku. První šok, letiště o velikosti přepravního kontejneru. Možná trochu kecám! 😀 Uvedu na příkladu, jak velký to tam je. Když vejdete dovnitř, díváte se skrz kontrolu až na gate. Vodu si tam nekoupíte, protože by se tam ten stánek nevešel.

Ubytování jsem řešila přes appku AIRBNB. Yovanna byla tak hodná, že nám objednala taxi, aby nás místní taxikáři jako cizince neobrali. Bylo to od ní hezké! Taxi jsme nemohli najít, takže u čekání na něj jsme si vyměnili peníze. V Srbsku se platí srbskými dináry. 100RSD je zhruba 20Kč.

Potkali jsme toho cestovatele z couchsurfingu. Byl milej a měl diametrálně odlišný plán, jak strávit dovolenou. To se mi na tom cestování líbí. Každý má jiný cíl i když si užíváme tu samou věc. On si půjčil auto a procestoval nejen tohle město ale i země okolo. Viděli jsme ho až na zpáteční cestě. Byl i v Albánii a Kosovu. Taky bych chtěla! Byla to ale první mnou plánovaná dovolená, takže vlastně super, že jsme přežili :D.

Ubytování

Přijeli jsme na místo, Jovanna za nás zaplatila taxi, předala klíče a ukázala nám byt. Celá ulice trochu evokovala pocit romské vesnice. Domy vypadaly, že drží strachem. Člověk si potom není jistý, co si o takovém místě myslet.

Dům ve kterém jsme bydleli vypadal asi nejlépe z celé ulice. Uklidňovala nás myšlenka, že jsme kousek od centra a stejně tam chodíme jen spát.

Byt byl ale krásný, čistý a hezky zařízený. Zajímala jsem se o WIFI, protože jsem musela dát vědět, že žiju. Vtipné bylo, že mi fungovala jen na záchodě a na balkóně.

Hodili jsme věci do kouta a šli objevovat.

Chodili jsme různýma uličkama. V jedné se k nám připojil pejsek a šel dost velkou část s námi. Jako první bylo najít informační centrum kvůli mapě. Našli jsme ho! Angličtina je v Srbsku bídnější ale když mluví pomalu, jde jim krásně rozumět srbsky. Hodně podobné češtině, řekla bych.

Jídlo

Zapluli jsme do první kavárny na něco dobrého. Kavárna se jmenovala Tramvaj a byla i jako naše tramvaj vybavená. Dobře, né jako naše tramvaj ale tramvaj spíš připomínající Harryho Pottera. Dali jsme si palačinky s nutellou. Mám pocit, že po Srbsku mám problém s cukrovkou. Kecám ale všechno je tam hroooozně sladký. Pokud pijete cappuccino, doporučuju raději objednávat kafu sa mliekom ( кафу са млеком ), je levnější a chutnější.

V centru se taky najíte velmi levně, co nebývá zvykem v jiných zemích a mají mnohem větší porce.

Doporučuji přímo na náměstí ochutnat Pljeskavicu, lepší jsem snad nejedla! Super fajn jsou i pekárny které najdete velmi snadno, všude a mají moc dobré buchty a burky.

Výlety a poznávání

Napsala jsem na couchsurfing, že hledáme někoho, kdo nám ukáže město. Ozval se Žarko a nakonec jsme jen poseděli na pár pivech a pomohl nám koupit jízdenku do Bělehradu, který je hlavním městem Srbska.

Pokud budete chtít vidět více památek, doporučuji koupit hromadnou vstupenku. Když si ji nekoupíte, nic se něděje, pořád to výjde celkem levně.

Celý Niš jsme prochodili pěšky. Je to všechno na rovině, takže i nezdatný turista jako já nenechá v půlce nohy.

Nišská pevnost

Najdete jí přímo v centru. Pochází někdy z 18. století. Byla několikrát zničená a znovu postavená. Kousek od ní je most, pod kterým teče řeka Nišava. Když projdete vstupem dál, najdete informace. Zadarmo si tam můžete vzít mapu. Když budete pokračovat dál, je tu velký park. Můžete se v něm toulat nebo si sednout a dát si nějaké pití.

Když projdete skrz park až na druhou stranu, najdete koncentrační tábor.

Koncentrační tábor Červeného kříže

Smutná památka na 2. světovou válku. Původně vojenský sklad, později vězením pro až 30 tisíc lidí. Koncentrační tábor nebyl oplocený a proto se vězni domluvili a utekli v roce 1942. Byl to největší útěk vězňů za 2. světové války. Poté němci tábor oplotili a většinu vězňů potříleli na kopci Bubanj.

Memorial Park Bubanj

Přiznám, že až v Česku jsem zjístila, že socha nění jen ústřelkem něčí kreativity. Jsou to 3 pěsti (mužská, ženská a dětská) mířící k nebi. Nachází se asi 2km od centra a jezdí tam autobus. Někteří z nás nehledají informace pořádně a tak si to šlápli pěšky, že Claire :D. Procházka je to příjemná a z autobusu by jste stejně museli 15 min pěšky. Vstup do parku je zdarma.

Medijana

Fotogenické místo, pro mě však celkem o ničem. Řeknu Vám o tom něco a uvidíte, jestli budete chtít navštívit. Postavené mezi 2-4. stoletím pro Konstantina Velkého. Komplex se skládal z vily, termálních pramenů aj. Vila byla krásně zdobená mozajkami, freskami a mramorovými sloupy. Dnes slouží jako archeologické naleziště. Nikdo pořádně neví, jak vypadala tato stavba ve skutečnosti.

Skull Tower

Jedna z nejpopulárnějších památek. Dříve zazděných 952 lebek vojáků. Dostali se tam tak, že když Turci vyhrávali nad srbskými povstalci na hoře Čegar a srbský velitel věděl, že už nemá jeho armáda šanci, odpálil sud se střelným prachem. Zlikvidoval svoje ale i Turecké vojáky. To nenechalo pašu chladným, skalpoval lebky, stáhl kůži a nechal zazdít. Poslední řada je z 30 srbských zajatců, kteří byli zazděni i s kůží. Výstraha nepomohla a v roce 1815 Srbové vyhráli nad Turky. Teď tam najdete okolo 50 lebek, zbylé  jsou buď ukradené, nebo převezené do muzea v Bělehradě.

Cesta je tam celkem dobrá, jen musíte jít trochu dál od města. Myslím, že tam jezdí autobus ale nepoužili jsme ho. Stala se mi tam navíc taková trapná věc a to ta, že když jsem vytáhla mapu a ptala se na cestu, paní ji otočila se slovy, máte to naopak. Nejsem dobrá navigace.

Cestou zpět jsme přibrzdili u kostela uprostřed sídliště.

Crkva sv. Cara Konstantina i Carice Jelene (The Church Of St. Emperor Constantine and Empress Hellen)

Bělehrad

Funkcionalistické stavby, vybydlené domy a bizár.

Začínali jsme u hotelu Moskva.

Moc jsme toho nestihli. Měli jsme jeden den a Bělehrad je velký. Mám ale pocit, že jsme prošli to nějdůležitější!

První co Vás trochu vyděsí je park u autobusového nádraží. Trocha bezdomovců a kapsářů. Bohužel se dost špatně obchází. Město na mě působilo o dost špinavější než Niš a neudržované. Přiznám se, že tam bych znovu nejela.

Nahrnu Vám sem fotky a k nim popisky, co je to za místa.

Na zpáteční cestu jsme si kousek od nádraží dali kávu a čekali na autobus. Autobusy byly vybavené wifi a měly pohodlná sedadla, takže cesta utekla velmi rychle. Trvá zhruba hodinku a půl až dvě.

Po cestě jsem se domlouvala s místníma na nějakou párty a klaplo to. Přijeli jsme, dali se do pucu a Miloš nás přijel vyzvednout. Vtipná věc, všechno se tam jmenuje Miloš, od ulic až po pivo.

Párty

Dovezl nás do obchodu s alkoholem, nakoupili jsme, co jsme kdo chtěli. Já si koupila víno. Časem zjístíte, že v Srbsku je jedno jaké víno koupíte, protože všechno chutná stejně, ať je suché nebo sladké. Všechno je tam sladký. Zubaři musí pořádat žně.

Dojelo se na byt. Měla přijet ještě jedna slečna z couchsurfingu. Popíjeli jsme, kluci hráli na kytary, zpívali a mě došlo víno :D. Zastavilo se vše a šlo se pro víno, mězitím dojela slečna na nocleh. Byla z Německa a byla moc hezká. Přijela s tím, že se jí doma všechno rozpadá a chce utéct. Věc, co mě překvapila byla ta, že měla jen 5EUR v kapse a prý, že bude na ulici hrát a až si něco vydělá, posune se jinam… Jsem volnomyšlenkář ale tohle bych asi nezvládla. Má můj obdiv a vlastně ani nevím, kde jí je konec.

Popíjelo se, povídalo a zpívalo.

Pili jsme až do rána a mám okno. Pamatuju si, jak mě můj nasranej kámoš Řízek tahne dom. Ty uličky jsem nikdy neviděla, táhl mě novým městem, spíš jsem měla ten pocit. Zvládl to domů v rekordním čase a já celou dobu měla aktivovaného sysla (orientační (ne)smysl).

Další den se odjíždělo. Zvažovala jsem, že bych se do Srbska odstěhovala, aspoň nachvilku. Je to tam levné a fakt super. To místo jsem si zamilovala. Ráda vzpomínám a skrz tu super cenu, ráda zaletím znovu.

Niš mě zaujal hodně, nejen lidma.

Pokud jsem tě zaujala tímto místem nebo si chceš zkusit být na pár dní za boháče, neváhej a vyraž! Žijem jen jednou 🙂

Díky, že jste dočetli článek! Budu ráda, pokud se můj blog budete šířit dál nebo mi tu necháte nějaký komentář. Pokud máte dotaz, napište mi.

Follow by Email
Facebook
Facebook
Instagram

© Claire Wöhl

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *